České kojenecké ústavy (dnes dětská centra) jsou většinou hezky vybavená zařízení. Děti dostávají vyváženou stravu, mají dostatek hraček, pečuje o ně vyškolený personál. Po materiální stránce jsou mnohdy zabezpečené lépe než děti z běžných rodin.

Co ale jejich další vývoj? Dětem chybí to nejdůležitější – láska a péče stálé osoby. Už od malička se miminku nad postýlkou střídají sestřičky, které navíc mají na starost hned několik dětí a ani při nejlepší vůli nemohou reagovat na všechny jejich potřeby.

Miminka tak brzy vzdají svou snahu o pozornost a do života vchází s pocitem, že stejně nikoho nezajímají. Celý život pak bojují s nízkým sebehodnocením, mají tendenci řešit věci na vlastní pěst dříve, než jsou na to připraveny. Na dospělé už se totiž nedokáží spolehnout. Kvůli tomu pak častěji selhávají.

Chcete vědět víc?

film V nejlepším zájmu dítěte

příběhy náhradních rodičů na blogu Adopce do naha

dopady ústavní péče na vývoj mozku dítěte v tomto díle pořadu Klíč

komentář Dobré rodiny k filmu V nejlepším zájmu dítěte

Na ochranu ohrožených dětí se dnes vynakládá okolo 8,2 miliard ročně. Z této částky (po odečtení 820 milionů jako nákladů OSPOD) jde více než polovina na financování ústavní péče. Naopak jen necelá pětina míří na preventivní služby. Náhradní rodinná péče si vyžádá necelou třetinu výdajů.

Tento "trojúhelník" je potřeba o 180° otočit. Stěžejní složkou mají být včasné a rychlé preventivní služby, naopak ústavní péče má být vytížená co nejméně, a spolknout tak nejmenší částku.

Z analýzy kampaně Právo na dětství vyplývá, že péče v ústavním zařízení pro děti do tří let vychází na 47 tisíc měsíčně, pobyt v dětském domově na 32 tisíc a umístění dítěte do diagnostického ústavu stojí státní pokladnu měsíčně neuvěřitelných 89 tisíc.

Pobyt dítěte v přechodné pěstounské péči stojí okolo 35 tisíc měsíčně, v péči dlouhodobé, pečují-li pěstouni o jedno dítě, okolo 20 tisíc. Nejde ale jen o rozdíl bezprostředních měsíčních nákladů – do následků ústavní péče bude společnost investovat ještě mnohokrát .

Lidé, kteří prošli ústavní péčí, daleko častěji končí ve vězení , nemají zaměstnání, jsou závislí na sociálních dávkách, ohrožuje je bezdomovectví nebo jejich děti častěji končí v ústavech. Obrovské jsou také náklady na potřebné terapie. Ani z ekonomického hlediska tedy nedává ústavní péče žádný smysl.

Pro vývoj dítěte je jeho počáteční zkušenost opravdu naprosto zásadní. Dnes už bezpečně víme, že to, co se naučíme v prvních měsících a letech svého života, nás ovlivňuje celý život. Souvisí to s prudkým vývojem, jakým prochází náš mozek. A pro ten je zásadní, jestli u sebe máme jednu blízkou osobu , která reaguje na naše potřeby – potřebu jíst, pít, pomazlit se, přisunout hračku nebo třeba přebalit.

Děti v ústavech takovou osobu nemají. O jednu tetu se musí dělit s několika dalšími dětmi.

Malé děti přicházejí na svět bezmocné a potřebují naši 100% pozornost. Pro většinu z nás je to jasná věc a při péči o dítě se nám zdá, že pro své dítě děláme něco úplně běžného. Je přece normální, že k dítěti jdeme, když brečí! Díky tomu ale předáváme dítěti obrovský dar. Jeho mozek se rozvíjí správně. Dítě cítí klid, bezpečí, lásku. City, které děti v kojeneckých ústavech neznají. A city, které dětem z ústavů budou chybět i v dospělosti…

Dětem, které nemají jednu blízkou pečující osobu, se vyvíjí mozek zásadně odlišným způsobem. Nemohou totiž budovat a zakoušet vztah s rodičem (ať už vlastním nebo náhradním) a jsou vystaveny stresu a pocitu osamění. Do jejich mozku se vyplavuje nadměrné množství stresového hormonu kortizolu, který neumožňuje mozku zdravě se rozvíjet.

Chcete vědět víc?

film V nejlepším zájmu dítěte

příběhy náhradních rodičů na blogu Adopce do naha

dopady ústavní péče na vývoj mozku dítěte v tomto díle pořadu Klíč

vývoj mozku v článku organizace Natama

komentář Dobré rodiny k filmu V nejlepším zájmu dítěte

Ústavní péče nemá negativní důsledky jen pro děti, ale i pro celou společnost. Lidé, kteří prošli ústavní péčí, daleko častěji končí ve vězení, nemají zaměstnání, jsou závislí na sociálních dávkách, ohrožuje je bezdomovectví nebo jejich děti častěji končí v ústavech.

Chybějící dobré rodinné zázemí v dětství negativně ovlivňuje celý budoucí život dítěte. Promítá se v neschopnosti navazovat trvalé vztahy (partnerské, přátelské i pracovní), v sebepřijetí a sebepoznání dítěte. Pro dítě bude i v dospělosti obtížnější pracovat se svými emocemi a rozumět světu.

Všem těmto smutným příběhům se dá předcházet – dobrou rodinnou péčí a skutečným zájmem o děti a jejich potřeby.

Komu by se nelíbilo, kdybychom měli méně lidí ve vězeních, méně lidí ohrožených ztrátou domova, méně nezaměstnaných, méně dětí dalších generací v ústavech?

A hlavně – nechtěli byste i vy mít šťastnější sousedy?

Představte si, že by se něco stalo a vy byste nemohli pečovat o své dítě. Na přechodnou dobu byste ho museli dát mimo svou rodinu. Co byste si vybrali? Péči přechodné pěstounky, která je tu jen a jen pro vaše dítě, nebo ústav, kde se bude muset vaše dítě dělit o pozornost jedné tety s dalšími čtyřmi dětmi?

Intuice nás vede správně. Také podle dlouholetých výzkumů o neurobiologickém vývoji je z pohledu nejlepšího zájmu dítěte, které nemůže od narození vyrůstat ve vlastní rodině, jednoznačně lepší náhradní rodinná péče než pobyt v ústavu.

Ocitne-li se dítě v raném věku bez blízké osoby, a to i na krátkou dobu, má to vždy negativní a nevratný dopad na jeho vývoj.

Chcete vědět víc?

film V nejlepším zájmu dítěte a komentář Dobré rodiny k filmu

příběhy náhradních rodičů na blogu Adopce do naha

dopady ústavní péče na vývoj mozku dítěte v tomto díle pořadu Klíč

Proč?

• Právě na těch nejmenších dětech zanechává ústavní péče nejtěžší následky.

• Rodinná péče o malé děti umožní předcházet problémům v celém budoucím životě dětí.

• Česká republika je jednou z posledních zemí Evropy, ve kterých je umisťování malých dětí do ústavů možné.

• Stanovení legislativního ukotvení věkové hranice bylo stanoveno už v Akčním plánu naplňování Národní strategie ochrany práv dětí 2012–2015, dosud se tak však nestalo.

Jak?

• Předložený návrh zákona vláda bez jasného zdůvodnění v srpnu 2017 zamítla. Jeho přijetí tak zůstává úkolem pro novou vládu.

• Přijetí zákona v minulém volebním období blokovala ministerstva školství a zdravotnictví, na jeho vypracování se podílelo jen ministerstvo práce a sociálních věcí.

• Součástí návrhu zákona bude také sjednocení péče o ohrožené děti pod jedno ministerstvo. Dosud se na péči podílí všechna tři ministerstva. To neumožňuje efektivní řízení a využívání zdrojů ve prospěch dětí.

• Ministerstvo při přípravě zákona vychází z podnětu Výboru pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva. Celé znění podnětu najdete tady.

• Návrh počítá s posílením preventivních služeb a také s dlouhým přechodným obdobím omezování ústavní péče. Bude tedy dostatek času najít pro všechny potřebné děti náhradní rodiny.

Proč?

• Až 2/3 dětí by své biologické rodiny vůbec opouštět nemusely.

• Rodiny se ale často včasné a efektivní pomoci nedočkají, protože pro ně preventivní a podpůrné služby chybí (sociální bydlení, sociální služby a další).

• Pro děti, které ve svých biologických rodinách ani při podpoře zůstat nemohou, nemáme dostatek náhradních rodin.

• Náhradní - především dlouhodobé pěstounské - rodiny nejsou za svou náročnou práci společensky ani finančně adekvátně ohodnoceny.

• Příprava nových pěstounů je zdlouhavá a zbytečně složitá.

Jak?

• Na péči v ústavech jde dnes více než polovina z osmimiliardového rozpočtu agendy ohrožených dětí. Na prevenci a podporu biologických rodin jen pětina. Smyslem chystaného zákona je tento poměr postupně otáčet ve prospěch rodinné péče.

• S posílením (náhradní) rodinné péče počítá návrh zákona, který omezí ústavní péči pro nejmenší děti.

Proč?

• Systém je nyní roztříštěný mezi tři ministerstva - práce a sociálních věcí, zdravotnictví a školství. To neumožňuje jeho transformaci, efektivní řízení ani financování.

• Dohodnout se na systémových změnách je v rámci tří ministerstev nemožné.

• Ohrožené děti potřebují rychlou pomoc, kterou jim roztříštěný systém nemůže poskytnout.

• Tři ministerstva znamenají výrazně vyšší náklady.

• Primárním úkolem ústavu není zajišťovat dítěti zdravotní péči nebo ho edukovat. Dítě se do ústavu dostává proto, že nemůže být ve své rodině. Primárním úkolem ústavu je tedy dítěti rodinu co nejlépe nahradit.

• K zajištění zdravotní péče a vzdělávání mohou ústavy využít spolupráce s dalšími institucemi - tak, jak to chodí v běžné rodině. Stejně jako se dítě z rodiny léčí u lékaře a vzdělává se ve škole, není důvod, abychom bránili existenci ústavů jako zdravotnických a školských zařízení s tím, že děti musí mít veškeré služby pod jednou střechou.

Jak?

• Přijetí zákona v minulém volebním období blokovala ministerstva školství a zdravotnictví, podpořilo ho jen ministerstvo práce a sociálních věcí.

• Je nutné zahájit jednání všech tří ministerstev, které povede k rychlé a efektivní dohodě o převedení kojeneckých ústavů (z ministerstva zdravotnictví) a dětských domovů, výchovných a diagnostických ústavů (z ministerstva školství) pod ministerstvo práce a sociálních věcí.

„Ve Zlínském kraji se dlouhodobě věnujeme péči o ohrožené děti a jejich rodiny. Díky tomuto úsilí postupně klesal počet dětí do tří let věku, které byly umísťovány do kojeneckých ústavů.

V roce 2016 pak byly oba kojenecké ústavy v kraji uzavřeny – v tu doby již v nich nebyly umístěny žádné děti. Částečně proto, že se více daří pomáhat rodinám, aby z nich děti nemusely odcházet, a částečně díky intenzivní podpoře pěstounské péče na přechodnou dobu, kam jsou umísťovány nejen děti malé, ale i děti školního věku a dospívající.

Ukončení činnosti kojeneckých ústavů pak bylo příležitostí ještě více posílit pomoc a podporu rodinám v obtížné životní situaci, aby tyto rodiny byly schopné odpovídajícím způsobem pečovat o své děti. Místo bývalých kojeneckých ústavů tak nyní v kraji vznikne nové krizové centrum pro děti a pro rodiny, a dále škála služeb pro rodiny s dětmi s poruchou autistického spektra.”

Veronika Hofrová, metodička transformace a psycholožka STROP, o. p. s.